Wiki Herní historie, z.s.

Tato stránka je pouze pro čtení. Můžete si pouze prohlédnout zdrojový kód, ale ne ho měnit. Zeptejte se správce, pokud si myslíte, že něco není v pořádku.
\\

{{ :web:clanky:sega_3d.jpg?nolink&600 |}}\\

//
Právě tou dobou, kdy jsme se registrovali jako spolek Herní historie, v Californii vznikla nezisková nadace s posláním vyhledávat a archivovat původní dokumentaci, která zachycuje příběh raného herního vývoje  - a s cílem vyprávět ho dál.\\
V internetovém magazínu How o tom vyšel článek. Přinášíme vám jeho překlad a doufáme, že vám tak přiblížíme, co i nás motivovalo k založení spolku a proč si počátky videoherní kultury zaslouží naši opravdovou pozornost.\\
//

\\

====== Bajt za bajtem: Zpřístupnění videoher ======
Amanda McCorquodale | 30. července, 2017

**[[https://gamehistory.org|The Video Game History Foundation]] (Nadace videoherní historie) hodlá zdrojové kódy her, návrhy herních designů a propagační materiály zpřístupnit veřejnosti stejným způsobem, jakým jsou dnes k dipozici staré filmové scénáře.**

Přes 75 % veškerých filmů natočených před rokem 1929 navždy zmizelo, uvádí americká Knihovna Kongresu. "Není tomu tak, že by je bylo jen těžké najít, ony už zkrátka neexistují. Přijde mi to až děsivé," říká Frank Cifaldi, který další mizející formu umění hodlá zachránit právě skrze Nadaci videoherní historie. 

Cifaldi se pohybuje ve videoherním průmyslu od roku 2005 jako novinář, editor, vývojář a producent. Ještě před tím byla jeho koníčkem prezervace videoher, angažoval se v softwarové emulaci. "Ke konci devadesátých let jsem zjistil, že si mohu stáhnout a zahrát všechny ty staré hry z dětství na svém počítači, bylo to pro mě jako kouzlo. Brzy jsem začal pátrat hlouběji po vzácnějších kouscích a zapojil se i do tzv. "dumpingu" ROMek, což obnáší lokalizaci obtížně nalezitelných her a pak extrakci jejich dat přes lidi s potřebných softwarem."

"Začal jsem zjišťovat, že moje pirátská záliba pramení z touhy staré hry archivovat a zpřístupňovat," říká Cifaldi, který se teprve nedávno rozhodl dát své dlouhotrvající vášni formální podobu a založil neziskovou organizaci. "Místa jako Národní muzeum videoher v Texasu a Národní muzeum hraní v newyorském Rochesteru jsou výbornými archivy fyzických her a herních systémů, ale už nejsou tak dobrá v prezervaci digitálního obsahu," vysvětluje. "Jsou věci, kterým opravdu vážně hrozí, že brzy zmizí v nenávratnu: zdrojové kódy, beta verze her a jednorázové propagační materiály, které provázejí vydání hry a mají obvykle jepičí život."

{{ :web:clanky:pandemonium_vghf.png?nolink&400 |}}

Skrze Nadaci videoherní historie chce Cifaldi učinit zdrojový kód her, grafické dokumenty a související marketingové materiály stejně dostupné jako jsou třeba filmové scénáře. "Bez zdrojového kódu není žádný způsob, jak remastrovat hru pro moderní platformu. Kód může také odhalit zákulisní informace, třeba které dialogy a funkce byly ze hry nakonec vystřiženy. Všechno tohle líčí příběh vývoje hry. My v něm můžeme například zjistit, že designerova vize byla mnohem ambicióznější než hra, která nakonec vyšla." 

Nadace bude také archivovat rané verze her nebo jejich nezveřejněné koncepty. "Takhle si můžete dobře prohlédnout různé návrhy grafiky pro jednu hru," říká Cifaldi. "Na jednom z prvních konceptů hry The Legend of Zelda: Ocarina of Time, která byla vydána v roce 1998, můžete jasně vidět, jak se postavy a design uživatelského prostředí (UI) změnily v průběhu vývoje."

Na rozdíl od dalších videoherních archivů, (které katalogizují a uchovávají především konzole a hry) Cifaldiho nadace bude archivovat také videoherní marketing a obalové materiály. "Umisťují hry do historického kontextu a vypráví příběh, který za tou volbou grafiky a UI stojí," vysvětluje. 

Cifaldiho kontakty v herním průmyslu mu nedávno dopomohly k odhalení skutečné pokladnice těchto pomíjivých materiálů v kancelářích Game Informer, nejstaršího přežívajícího herního magazínu v Americe. "Bylo tam pět skříní plných všelijakých tiskových zpráv a filmových folií s game arty, které byly puštěny do světa od prvního vydání v roce 1991. Jeden ze zámků nám museli odvrtat, protože byl zamčený od roku 1990. Teď ty tisícovky střípků videoherní historie třídíme a digitalizujeme." 

{{ :web:clanky:tetris_vghf.png?nolink&600 |}}

Zatímco je Cifaldi teď převážně ve fázi lovu, katalogizace a digitalizace materiálů, doufá, že tohle své bohatství bude moci brzy zveřejnit do přehledné on-line digitální knihovny. "Chci, aby si lidi mohli vyhledávat podle postav, hry, společnosti a žánru a vytáhnout si pak podle libosti výstřižky z novin, grafiky obalů, dokumenty s návrhy nebo zdrojové kódy her," říká. 

Je patrné, že právě zánik raných filmů Cifaldiho motivuje v jeho snaze o zachování počátků videoher. "Když to přirovnáte ke kinematografii, video hry jsou teď ve stejné fázi jako kdysi první filmy se zvukovou stopou. Zrovna jsme se dostali do bodu, kdy už máme zvuk. Zatím jsme ale nedorazili k tomu, co by se dalo nazvat interaktivním vyprávěním příběhu, protože se stále ještě nimráme v myšlence interakce s video signálem. Médium se rychle vyvíjí v hlavní způsob uměleckého vyjádření a my zkrátka nechceme ztratit ten příběh o tom, jak jsme se sem dostali," zakončuje Frank Cifaldi.

Jeho nadaci za tímto posláním je možné finančně připět skrze formulář na jejím [[https://gamehistory.org|webu]] i na [[https://www.patreon.com/gamehistoryorg|Patreonu]]. 

----

Na závěr dodám, že s podobnými organizacemi jsme již dnes v kontaktu a věříme, že v budoucnu se nám podaří v tomto oboru na mezinárodní úrovni iniciovat a rozvinout skutečnou spolupráci!


//Originál: [[http://www.howdesign.com/design-business/design-news/vghf-graphic-arts-video-game-history|Byte-by-Byte:Open-Sourcing Video Game Graphic Arts History]]//