Píše se rok 1977 a herní průmysl se zabydluje v domácnostech a je na nejlepší cestě k opravdové mánii. Již následující rok spustí hra Space Invaders naprosté šílenství ve veřejných arkádových hernách a domácí mikropočítače získají v květnu zlomového člena, počítač Apple II. Na poli spotřebitelské elektroniky byl ale postup zatím pomalý (viz minulý díl) a po několika letech se konečně oběvuje nová éra konzolí jako platformy pro desítky, stovky a tisíce možných her. Nesmělé pokusy Fairchildu se svým VES a naprosto otřesným strojem Studio II od RCA jsou brzy zastíněny příchodem hlavní síly na trhu. Atari je průkopníkem na poli arkád a odhodlaně se vrhne i do vod našich domácnosti se svojí vlajkovou lodí, Atari Video Computer System (VCS). Nebylo to však jednoduché, i když byl prototyp VCS už několik let ve vývoji, systém stále nebyl připravený a aby se zaplatilo jeho dokončení, bylo Atari prodáno společnosti Warner Communications, která si mohla takovou investici dovolit. Atari se taj chtělo vyhnout tomu, aby bylo považováno za příslušníka „druhé vlny“, která už jen kopíruje zavedený nápad herních cartridgí, jako se to stalo mnoha společnostem, které kopírovaly Pong právě od Atari. AI pro singleplayer Dřevěná konstrukce, joysticky Pozdější hry (adventure) Activision

Úspěchy Atari ale přilákali konkurenci a největším protihráčem byla hračkářská společnost Mattel, která už si videohry ohmatala ve svojí sérii jednoduchých přenosných her a teď byla ochotna se pustit do většího projektu. Ohlasy z testovacího prodeje nového systému Intellivision byly příznivé a tak byl roku 1980 uveden do běžného prodeje. Jeho hlavní výhodou byl pokročilý výkon, kterému se nemohlo VCS rovnat a mnohem všestrannější (i když často velmi nenáviděný) ovladač s „telefonními tlačítky“. Zákazník si za něj ale připlatil, Intellivision stál skoro dvojnásobek. Přesto se začal prodávat velmi dobře, vycházely pro něj čím dál kvalitnější tituly a záhy začal dohánět náskok VCS. Velmi k tomu dopomohl agresivní marketing, ve kterém se srovnávaly obě platformy vedle sebe a Intellivision byl na první pohled mnohem pokročilejší. Atari muselo jednat a jejich esem v rukávu byly nejenom silné tituly od vlastních vývojářů a nově i čím dál početnější skupinky externích vývojářů v čele s Activision, ale hlavně silná návaznost na arkádové automaty. Žádný domácí stroj se nemohl výkonem rovnat s explozivní grafikou těchto dřevěných monster. Přelom 80. let byl zlatou érou arkád a nadčasové klasiky vycházely jako na běžícím pásu. Po nezměrném úspěchu Space Invaders následovaly Asteroids, Missle Command, legendární Pac Man, první vlaštovka od Nintenda – Mario Bros. a mnoho dalších. Velká část z nich ale vyšla pro domácí systémy ve značně zjednodušené verzi jen pro VCS, ať už protože to byly hry přímo od Atari, nebo protože byla exkluzivita vykoupena horentními sumami peněz. Obchodní model to byl ale úspěšný, arkádové konverze se prodávaly po miliónech a větší výkon nemohl vynahradit pocit toho, že doma hrajete to samé, co v arkádových hernách. Když pak Intellivision zkoušel přijít s hlasovým syntetizérem Intellivoice pro hry s lidskými hlasy, nebo se pokoušel překročit hranici mezi konzolí a počítačem se svojí přídavnou klávesnicí a další výbavou, většina zákazníků už neměla zájem. Coleco se také nevzdalo a po úspěšné řadě klonů Pongu vyrazilo roku 1982 do boje se strojem Colecovision.

Vectrex Crash (mikropočítače, smrt atari, vakuum, jinde Interton)